Knihy básní 1 a Knihy básní 2 přinášejí souborně básnickou tvorbu Andreje Stankoviče, a završují tak vydávání autorových Spisů zahájené v roce 2008 svazky Josef Florian a Stará Říše a Co dělat, když Kolja vítězí.
Ve veselých říkankách děti uslyší spoustu slov, která začínají na dané písmenko. Na protější straně pak najdou obrázky dalších věcí a zvířátek, jež mohou samy pojmenovat a zjistit, že začínají právě tímto písmenkem. I předškoláci si některé básničky
Básnická sbírka je jedním z nejznámějších děl Františka Gellnera. Gellner je silně ovlivněn moderními literárními směry (především dekadencí a symbolismem) a ve své sbírce kritizuje téměř vše, a to způsobem doposud neslýchaným.
První překlad reprezentativního výběru básní Bohuslava Reynka do angličtiny si klade náročný cíl představit zahraničním čtenářům svébytného vysočinského tvůrce včetně dobového a výtvarného kontextu jeho díla.
Poutník a mnich Santóka Taneda (1882–1940) zosobňuje tradiční zenové hodnoty jednoduchosti, osamění a pomíjivosti.
Jeho poezie zrcadlí život plný protikladů. Osamělé souznění s přírodou střídají okamžiky hlubokého lidského sblížení.
Co udělá tělo, když jím prošlehne ničivý milostný cit? A co udělá, když jím proběhne elektrický výboj při mučení? Zkroutí se do oblouku, který se klene mezi první a jednou z posledních sbírek Bernarda Noëla (1930).
Básnická sbírka Petra Krále zkoumá skutečnost – a současný svět – zvenku i zevnitř, otírá se o ni perfidním popěvkem a vniká do ní drzou obraznou sondou, sleduje ji v nočním ztišení i v ranním zjitření, těží z ní hned mnohastránkovou skladbu...
Básnická sbírka jednoho z nejčtenějších českých básníků přináší vedle citlivých evokací přírody, stárnutí a básní milostných též pozoruhodné epické "svědecké" básně, obohacující Jirousovu poetiku o nový rozměr. Doslov Vratislav Brabenec.
Smyslem tohoto výboru není vršit další popsané stránky písemnictví našeho pomyslného světa. Autoři v této knize nejsou kastováni dle doby, literárního stylu, ani místa.
Antologie představuje tvorbu pětice básníků Jevgenije Kropivnického, Genricha Sapgira, Igora Cholina, Vsevoloda Někrasova a Jana Satunovského, kteří se na přelomu 50. a 60. let potkali v obci Lianozovo, jež dala jméno jejich volnému uskupení.
Publikace vychází sice se zpožděním neuvěřitelných čtyřiceti sedmi let, nikoli však jako kritická edice archivních pramenů, ale jako „živá“ kniha žijícího autora.
Dvojjazyčné vydání zpřístupňuje českému čtenáři poprvé francouzsky napsané básnické prózy Masožravé portréty, jež doplňuje autorčin vlastní komentář Une langue plurielle (Pomnožný jazyk), napsaný v roce 1988.
Třetí básnická sbírka Adama Borziče Orfické linie přináší třináct převážně rozsáhlejších skladeb (např. „Orfické gesto: esej“, „In illo tempore“, „Fénixova pošetilost“). Razantní imaginací i některými motivy (prolínání osobní a společenské, erotické
Vincenc Hehl (1901–1977) žil tiše a skromně. Po léta kreslil ilustrace komorního charakteru do dnes nevyhledávaných knih. K širšímu uznání a věhlasu mu chyběly ostřejší lokty a větší víra v dar talentu.