Monografie si klade za cíl na základě nedávno odtajněných archivních materiálů nově zhodnotit mezinárodní dimenzi kyperského konfliktu, přičemž neopomíjí aktivity států východního bloku na ostrově, zejména Československa.
Historie tzv. první války za sjednocení Itálie zahrnuje sled dramatických událostí, počínaje ne čekanými pouličními boji během „pěti dnů v Milánu“ v březnu 1848, přes tažení Císařského vojska pod velením polního maršála Václava Radeckého z Radče.
Kniha se zabývá nejen válečnými operacemi podél železnice, ale také úpadkem morálky ve vojsku včetně „československého povstání“ v Irkutsku na jaře 1919, kdy téměř došlo k občanské válce mezi legionáři.
V knize je zachycena atmosféra a boje v rakousko-uherské armádě v Rusku a Itálii, zajetí kozáky, vstup do legií, ústup z Ukrajiny po bolševické revoluci, boje a život na Transsibiřské magistrále a cesta s 18. lodním transportem do svobodné vlasti.
Tak jako se Waterloo stalo v obecném povědomí synonymem pro porážku, Lepanto – námořní bitva Osmanů s benátsko-španělsko-papežskou koalicí vystupující jako tak zvaná Svatá liga – vstoupilo do dějin jako „bod obratu“.
Kniha je věnována nejsledovanějšímu období dějin Spojených států, k němuž vycházejí jen v USA desítky knižních publikací každým rokem. Nezabývají se jen válečnými událostmi, ale širším kontextem střetnutí mezi dvěma částmi Unie.
V lidských dějinách není mnoho osobností, jejichž jména jsou synonymem mimořádných vlastností a činů. Hannibal, syn Hamilkarův, vynikající kartáginský vojevůdce a politik za druhé punské války (218-202 př. n. l.) mezi ně mimo veškerou pochybnost patří.
Hlavním tématem knihy je teorie a praxe nacistické germanizační a rasové politiky vůči Čechům. Autor porovnává různé koncepty a plány pro „řešení české otázky“, věnuje se snaze o ovládnutí české půdy a přípravě německé kolonizace.
Kniha je prvním svazkem edice věnovaným vzpomínkám novodobých válečných veteránů. Autor se po ustavení mírové mise UNPROFOR v roce 1991 stal jedním z vojenských psychologů vyšetřujících uchazeče o službu v jednotkách OSN.
Publikace mapuje historii protifašistického odboje v letech 1939–1945 v jednotlivých evropských zemích a hodnotí význam, který odbojové hnutí pro dějiny druhé světové války mělo.
„Byla bitva, byla, tam u Solferina, teklo tam krve moc, krve po kolena…," zpívalo se u nás před sto padesáti lety. Italská bojiště byla vždy místy, kam generálové z Vídně rádi posílali pluky a prapory z českého království.
Kniha švýcarského historika na příkladu 13 zemí popisuje, jak byly v minulosti a jsou i v přítomnosti vedeny nezákonné války a opakovaně jsou porušovány zásady vyslovené v Chartě OSN, a tím je záměrně sabotován zákaz vedení válek.
Ve své bohužel již definitivně poslední knize se Ivan Brož, známý autor literatury faktu, zaobírá zápasem "zvláštní povahy", který "vedli jedni proti druhým a zároveň všichni proti všem".
Risk Američanů v Afghánistánu, který se nevyplatil.
V říjnu 2009 zaútočilo na americkou základnu Keating, nacházející se v těžce přístupném terénu afghánského Núristánu, přes 400 bojovníků Tálibánu. Obránců bylo několik desítek.
Victor Dupuy byl členem francouzského lehkého jezdectva a stejně lehce se čtou jeho poutavé paměti. Začínal v 11. mysliveckém pluku, s kterým se účastnil ještě "revolučních" válek i prvotních Napoleonových tažení v letech 1805 až 1807.