Sbírka současného korejského básníka (nar. 1942), jenž se ve své tvorbě snaží harmonicky skloubit modernitu s dálněvýchodní kulturní tradicí, zvláště zenovým buddhismem.
Řeholní život v sázavském klášteře byl obnoven v roce 1622 a opatem byl za dramatických okolností zvolen Siard Falko. Toto období působivě zachytil ve svém textu opat Bohumil Vít Tajovský.
Tato kniha je výsledkem dlouholetého pobytu Bhakti Vikáše Mahárádže v Indii, kde nejen kázal, ale také sledoval, jak se v tradičním indickém životě odráží pozůstatky védské kultury.
Editor a autor předmluv a komentářů Miloš Sládek sestavil výbor z českých jednotlivě vydaných svátečních a příležitostných kázání konce 17. a prvních dvou třetin 18. století.
Základní monografie o předsókratovské filosofii seznamující s posledním stavem badání. Kniha obsahuje rozsáhlý výbor starořeckých textů s českými překlady.
Esej francouzské filozofky přináší ojediněle fundovaný výklad fenoménu dandysmu i zasvěcené portréty jeho hlavních představitelů, jakými byli Brummell, Baudelaire, Byron, Wilde či Barbey d´Aurevilly.
Kniha Autonomie v dialogu je součástí širšího projektu, který zkoumá Kantův „vynález“ autonomie prostřednictvím rozhovorů s vybranými postavami evropské filosofické tradice.
Co je na svátostech svatého? Proč se křtí také nemluvňata? Co to znamená někoho biřmovat? Co říká katolická církev o rozvodu? Proč mohou být kněžími pouze muži? A co mám dělat, když se bojím jít ke zpovědi?
Dnes již klasický Cantalamessův text nás jednoduchým a přitom hlubokým způsobem uvádí do tajemství eucharistie – „svátosti lásky“, jak o ní mluví sv. Tomáš Akvinský nebo sv. Jan Pavel II.
"Naděje je schopnost být dobré mysli v okolnostech, o nichž víme, že jsou zoufalé," napsal G. K. Chesterton. Kniha známé autorky nám přibližuje ctnost křesťanské naděje, která se opírá o víru ve Vzkříšeného.
Jiří Weil napsal Žalozpěv za 77.297 obětí v roce 1958 u příležitosti slavnostního setkání v Pinkasově synagoze, rekonstruované v památník obětem holocaustu.
V této knížce se pokusíme nastínit Mariin hluboký vztah k Duchu Svatému a k Církvi. Duch Svatý je tím, kdo formuje tělo Božího Syna v lůně ženy, i tím, kdo utváří Církev v lůně jeruzalémského večeřadla.
