Druhá kniha básnířky Andrey Vatulíkové (1984) přichází jedenáct let po výrazném debutu Ona je ten tragický typ... Neobsahuje tak pouze úzký výběr textů, jakýsi creme de la creme, ale bohatý a velkorysý výbor z tvorby za více než deset let.
Tento výbor z básnického díla Milana Vrabce (1958–1979) obsahuje zhruba třetinu rozsahu jeho literární pozůstalosti. Jde také o vůbec první knižní vydání díla tohoto autora, jenž za svého krátkého života vydal jen něco málo v samizdatu.
Knížku napsal čtenářům pro radost český autor píšící pod pseudonymem Děda Kamil. Najdete zde úsměvné verše, textíky a ilustrace, které autor věnuje jak návštěvníkům českých a moravských hospod, tak i účastníkům veselých domácích setkávání.
Básnická sbírka plná dloubavých point a literárních experimentů. Hodně věcí se na tomhle světě bere zbytečně vážně. Dělá to i poezie. A přesně do toho tahle knížka hází vidle.
Člověk nemůže žít v pravdě. Jen v několika pravdách, které se navzájem vylučují. Kyberpunk je kniha o chůzi – ode zdi ke zdi. Od závislosti k abstinenci. Z extrému do extrému. Od špíny k čistotě. Od dospělosti k totální frivolitě – a naopak.
Makroskop je přístroj, který ostří na cokoliv myslitelného, co svět nabízí. V jeho čočce se nejeví nic podřadné, vždy dává příležitost objevit ve věcech jejich poetiku.
Básníkova již desátá sbírka originálním způsobem prohlubuje a rozšiřuje jeho dosavadní tvorbu. Samotný název prozrazuje, že autor hledá různé možnosti, jak utvářet svou poetiku.
Básně ve sbírce Někoho mi připomínáš, označené rokem vzniku, jsou dosud nepublikované. Narazil jsem na ně náhodou ve svých rukopisech. Setkal jsem se tak sám se sebou, asi o třicet let mladším. A připadá mi, že si celkem rozumíme.
Kniha Nerůžový les je redakčním výborem z několika básnických manuskriptů, které v průběhu osmdesátých let minulého století vydával český básník Ivo Hucl v několikavýtiskové samizdatové podobě.
Ve své třetí básnické sbírce autor prochází městy, evropskými i mimoevropskými metropolemi a periferiemi. Zachytává na první pohled neviděné detaily, ať už ve městě živém nebo v jeho zakonzervované podobě.
Dvacet pět fotografií a dvacet pět básní, které v sobě skrývají trochu bolesti, lásky, touhy i humoru.
Černobílé fotografie Jindřišky Netrestové promlouvají k básnířce Heleně Niklausové a vyvolávají v její hlavě obrazy, které taví do slov.
Kamila Ženatá vytvořila site-specific instalaci Šťastná planeta (plast, 2021) jako vizuální pandán k pěti básním Milana Ohniska, jež vybrala ze sbírek Mé erbovní zvíře je strom (Druhé město, 2015) a Světlo v ráně (Druhé město, 2016).
Kniha Růže k snídani (Fotorenesance, 2021) je reflexí nedávné cesty po Indii. Fotografie a vyprávění Gabriely Kumar Sharma protkané poezií Petra Koudelky líčí obraz putování po daleké zemi, ale i do vlastního nitra.