Próza začínající autorky se značně vymyká kontextu současné české literatury. Tvarem i myšlenkou tato próza odkazuje k Virginii Woolfové a její — dnes již klasické — próze K majáku. Autoka za knihu obdržela Cenu Jiřího Ortena 2008.
Charlotte vyrůstá v rodině nacistického soudce Wilhelma Lange. Život jí připadá naprosto idylický – až do chvíle, kdy po válce zjistí, že jejím skutečným otcem je muž jménem Josef Goldenberg.
Ema Labudová na sebe upozornila prvotinou Tapetář, za niž byla nominována na Magnesii Literu v kategorii Objev roku. Svůj nový příběh přesunula z Anglie do Československa, z padesátých let na konec sedmdesátých. Tématem už není vztah mezi dvěma mladými muži, ale porucha příjmu potravy.
U dveří pařížského domu stárnoucího malíře se jednoho dne objeví mladá žena. Oficiálně proto, aby slepému Edgaru Degasovi pomohla uspořádat jeho sbírku písemností a uměleckých
děl.
Potápěč Jack je zvyklý na práci pod tlakem, sváří podmořské konstrukce a užívá si přitom samotu pod hladinou. S tlakem nadcházejícího rodičovství se tak dobře vypořádat neumí.
V knize, nominované na Islandskou literární cenu, sledujeme rok trvající samotu autora uprostřed islandského venkova, samotu téměř doslovnou, plnou niterných napětí a počinů, které překvapují i jej.
Pravomil Raichl se na začátku 2. světové války, při pokusu o překročení hranice Sovětského svazu, dostal do Gulagu, pak jako československý voják bojoval a došel z Buzuluku až do Československa.
Je to největší příběh studené války. Pětice mladíků s pistolemi se postavila po zuby ozbrojené dvacetitisícové armádě východoněmecké Volkspolizei a prostřílela se do svobodného Západního Berlína. Příběh bratří Mašínů a jejich rodiny vyprávěl spisovat