Miloš Hoznauer bývá označován za živoucí legendu pražských češtinářů. Tato kniha je nejen sledem nejrůznějších školních historek, včetně autorových vlastních trapasů, ale i humorně podaným obrazem našeho školství v posledním půlstoletí.
Soubor povídek a fejetonů o radostech a strastech (nejen) vysokoškolského života v covidové době.
Život je jako sinusoida – někdy v plusu, někdy samý zápor. Hlavně když jste, krom jiného, pro většinu „normálních lidí“ ocejchovaní jako „ta divná z matfyzu“.
Sbírka povídek o tom, že náruč venkova nevoní jen levandulí, ale taky hnojem, že tančit se dá začít v jakémkoli věku a že Bůh se dá potkat klidně i na dálnici u Mnichova.
Co dělat, když se z rodičů stanou SUPERBÍDÁCI? Během ŠÍLENĚ NUDNÉ hodiny jsem si dal KRATIČKÉHO ŠLOFÍKA a oni okamžitě utáhli šrouby. Vyzkoušel jsem úplně všechno, abych je obměkčil – dokonce jsem dělal DOMÁCÍ ÚKOLY! – ale NIC nezabralo.
Autor těchto povídek přiznává vřelý vztah k dobrému jídlu. Svou knihu přirovnává: „Ke švédskému stolu.“ A upřesňuje: „Zatetelím se v okamžiku, kde pekáč s dozlatova vypečenou husou opouští v oblaku mámivé vůně troubu; román pro gurmána.
Kniha Mimikry mocných popisuje a paroduje vývoj společnosti v Česku od r. 1989 doposud. Do děje knihy vstupují postavy z knihy Komunisti před převratem.
Doba covidová smíchu moc nepřála. Ale potlačit jej nelze, na bolavou dobu je to nenahraditelný lék. Jiří Mevald zachytil za svou dlouhou reportérskou dráhu tento krásný lidský projev v mnoha podobách.
Kniha pojednává každodenní život obyvatel fiktivní vesnice Kozojedy na Valašsku, jejich sousedské vztahy, rozepře a sváry. Je parodií na regionální politiku, která může být totožná ve kterékoliv jiné obci v Česku.