Řeholní život v sázavském klášteře byl obnoven v roce 1622 a opatem byl za dramatických okolností zvolen Siard Falko. Toto období působivě zachytil ve svém textu opat Bohumil Vít Tajovský.
Tato kniha je výsledkem dlouholetého pobytu Bhakti Vikáše Mahárádže v Indii, kde nejen kázal, ale také sledoval, jak se v tradičním indickém životě odráží pozůstatky védské kultury.
Otec Dolindo byl vyhledávaný kazatel a nesmírně plodný duchovní spisovatel. Napsal mimo jiné u nás dobře známou Novénu odevzdanosti. Dolindo Ruotolo zemřel v roce 1970, jen dva roky po stigmatizovaném P. Piovi.
Předkládaná kniha se věnuje životu a dílu starce Josefa Hesychasty, jenž patří k nejvýznamnějším osobnostem současného pravoslaví. Prostřednictvím svého učení i žáků podstatně ovlivnil život na Svaté hoře Athos, a nejen tam.
„Vojáci, kteří byli Kapaunovi nablízku… ho nazývali světcem, viděli v něm dar od Boha. Tento americký voják nikdy nevystřelil ze zbraně, a přece zacházel s nejsilnější zbraní ze všech.
Deník skauta Jana Zábrany začíná verši z dubna 1947 pod dojmem velikonočního táboření se svým skautským oddílem. Kníha kromě pravděpodobně úplně prvních Zábranových básnických pokusů obsahuje i zápisky z humpoleckého junáckého oddílu.
Tato kniha, psaná formou dopisů synovi, líčí třiapadesát let německé historie z pohledu dění kulturního života, jak je vnímal člověk, který se sám řadil k umělcům dvacátých let minulého století.
V létě roku 1980 během několika týdnů, vždy v neděli vpodvečer, vysvětloval Geše Rabten studentům v tehdejším Tharpa Čoelingu ve Švýcarsku, co je meditace a jaký vztah má k běžnému, každodennímu životu.
Kniha Alexeje F. Loseva představuje první ucelený životopis Vladimira Solovjova (1953–1900) – filosofa, teologa a nejvýraznějšího ruského myslitele 19. století.