Publikace mapuje historii protifašistického odboje v letech 1939–1945 v jednotlivých evropských zemích a hodnotí význam, který odbojové hnutí pro dějiny druhé světové války mělo.
„Byla bitva, byla, tam u Solferina, teklo tam krve moc, krve po kolena…," zpívalo se u nás před sto padesáti lety. Italská bojiště byla vždy místy, kam generálové z Vídně rádi posílali pluky a prapory z českého království.
Zajištění vnitřní bezpečnosti je jedním z primárních závazků státu vůči občanům a podílí se na ní celá řada aktérů od policejních, zpravodajských, celních a justičních orgánů až po soukromé bezpečnostní služby.
Pod nánosem času i utvářením poněkud zjednodušeného obrazu legií dnes zaniká jedna podstatná skutečnost: že totiž československé dobrovolnické vojsko v Rusku bylo složeno z obyčejných mužů.
Kniha švýcarského historika na příkladu 13 zemí popisuje, jak byly v minulosti a jsou i v přítomnosti vedeny nezákonné války a opakovaně jsou porušovány zásady vyslovené v Chartě OSN, a tím je záměrně sabotován zákaz vedení válek.
To, že Československo patřilo prakticky po celé 20. století mezi zbrojní velmoci, je všeobecně u nás známo. Avšak bližší informace o pohybu zbraní vyráběných v čs. továrnách, případně vyvinutých českými konstruktéry, byly celá léta přísně utajované.