Monografie vydaná Historickým ústavem AV ČR ve spolupráci s Universität Stuttgart je věnována problematice náboženského násilí, k němuž docházelo během 15. – 18. století jak v českých zemích, tak také šířeji ve středoevropském prostoru.
Obrázková publikace zachycuje podstatné momenty tzv. dlouhého 19. století, jež ovlivnily vývoj habsburské monarchie, podílely se na jejím rozpadu a následném vzniku samostatného československého státu.
Podobně jak předchozí kniha K. Staňka o kolonizaci Šrí Lanky se i tato práce zabývá jednou kapitolou v budování portugalské zámořské říše - a to kapitolou první, totiž bojem o ovládnutí Maroka.
Tématem práce jsou osudy asi pěti tisíc osob židovského původu deportovaných od listopadu 1944 do března 1945 nacistickými okupačními orgány ze Slovenského štátu do koncentračních táborů.
Sborník se věnuje konci první světové války, rozpadu habsburské monarchie a důsledkům, které tato změna přinesla. Zabývá se publicistikou Jaroslava Durycha, Karla Horkého a Waltera Tschuppika, romány Roberta Mimry, Erwina Otta a Hanse Watzlika...
Pomníky, pamětní desky a kenotafy umístěné v našich obcích vyjadřují pietní vzpomínku na ty, kteří se do svých rodných domovů nevrátili a položili své životy ve Velké válce 1914–1918.
Autor podtitul publikace rozvadí v předmluvě. Připomíná maturitu na gymnáziu v Opavě, studium klasice filologie v Praze, pedagogické působení na gymnáziích ve Slezsku a na jižní Moravě, zajetí na ruské frontě a vstup do legií v Rusku.
Život i dílo Mikuláše Konáče jako autora, vydavatele a tiskaře dokládají, že stále přehlížené období domácích církevních dějin jagellonské doby skýtá nemalá překvapení.
Události zachytil vlastním pohledem ve svém deníku Ladislav Preininger, který si po celou dobu psal, a nabízí nám tak pohled na tuto dobu očima přímého účastníka.
