Snad je to náhoda, že Čtvrtý mandel sonetů Miloně Čepelky vychází v době, kdy ovocné stromy ztrácejí svou okvětní krásu. Ale existují vůbec náhody? A není to tak, že když něco půvabného odchází, jiné zase vstupuje na scénu?
Básnická sbírka roste z hloubi Wernischovy obraznosti a jeho svět se před vnitřním zrakem proměňuje: tragické se stává groteskním a naopak, přelud bolestnou vzpomínkou a naopak…
V kolekci padesáti emotivních básní, popisujících pocity duše, která umírá bolestí a trápí se beznadějí ze svého nešťastného osudu, můžete sdílet její sny, v nichž je sice utrpení a žal, ale i špetka naděje.
