Cyklus čtyřiadvaceti ritornelů oživuje pozapomenutou básnickou formu. Uvadající květy chryzantém, gerber, frézií či floxů v sobě implikují čas, hnědnoucí listy a zbytky vůní nás navracejí do vzdálených krajin ...
Poezie M. J. Vilímka není vlastně nesena jeho životním osudem františkána, jde proti němu, nebo spíš podél něj. Je to poezie divokého smíření a napjatého klidu, vášnivě hledající rovnováhu.
Jednapadesát básní sbírky je uspořádáno do čtyř oddílů, členěných ještě navíc po úvodní básni každého z nich čtyřmi „minimotty“ ve znění: „klimatizováno“, „monitorováno“, „neaktualizovat“ a „nepřeposílat“.
