Kdyby nebohá žížala tušila, kam se vydává, zůstala by raději skrytá v zemi, mezi kořínky petrklíčů a mějemi. Datel si udiveně ťuká na čelo: Tuk! Ťuk! Ťuk! Mezi ptáky se jí zachtělo? Orlí let. Ostříží zrak. Dravčí spár.
Slovo penumbra znamená polostín nebo světlejší část sluneční skvrny. Neurčité teritorium mezi temnotou a plným světlem. Označuje se jím někdy také šedá zóna, přechodové území, nejzazší okraj okraje.
Básnická sbírka především o lásce, zlomených srdcích, ale i každodenních maličkostech, jako je ranní káva, noční obloha plná hvězd a rozkvetlé lány květin.
Hodně štěstí, málo pláče a do roka kudrnáče! To se přeje nevěstě a ženichovi na svatbě. Když se pak narodí kudrnáči hned tři, je to trojnásobná legrace. Když se pak narodí kudrnáči hned tři, je to trojnásobná legrace.
Izraelská básnířka Ilana Shmueli ve své poezii navazuje na odkaz poezie židovských autorů, kteří přežili holocaust a reflektují jeho zkušenost. Český výbor přináší její básně, ale také ukázky z memonárů a z posledních dopisů s Paulem Celanem.
Malá Hraštice, Hraběšín nebo Třibřichy jsou docela obyčejné názvy obcí, které při pohledu na mapu nebudí bůhvíjakou touhu se do nich vypravit. Neobyčejnými se ovšem stanou, pokud dáme prostor fantazii.
Nicanor Parra (1914–2018) nikdy není tam, kde se na něj čeká. Fyzik, který se pustil do psaní básní. Básník, který vymyslel antibásně. Antibásník vyrábějící z tácků angažované artefakty.
Robert Bly, americký básník, esejista a autor „Železného Jana“ v této útlé knížce shromáždil svá čtení z let 1971 a 1983 věnovaná jungovskému konceptu stínu, která doplňuje rozhovor s Boothem a esej o poezii Wallace Stevense.
Básnická sbírka roste z hloubi Wernischovy obraznosti a jeho svět se před vnitřním zrakem proměňuje: tragické se stává groteskním a naopak, přelud bolestnou vzpomínkou a naopak…
Málokterý ze současných polských básníků se těší u čtenářů i odborné kritiky tak svornému a příznivému přijetí jako Eugeniusz Tkaczyszyn-Dycki. Básně jsou v drtivé většině případů členěné do čtyřveršových strof.
