Poslední obrazy mohou být vyústěním předcházející tvorby, často se od ní však odlišují, a jsou tak nějakým způsobem výjimečné. Ne zřídka se proto stává, že nemají, pokud jsou takto problematické, v rámci autorova díla plnohodnotné postavení.
Vincenc Hehl (1901–1977) žil tiše a skromně. Po léta kreslil ilustrace komorního charakteru do dnes nevyhledávaných knih. K širšímu uznání a věhlasu mu chyběly ostřejší lokty a větší víra v dar talentu.
Katalog k výstavě kreseb a prací na papíře Jiřího Načeradského (1939 - 2014), Josefa Bolfa (1971) a Lubomíra Typlta (1975) je prezentací tvorby bývalého profesora a jeho dvou výrazných žáků.
Štěpán Pácl, jeden z nejpozoruhodnějších českých režisérů mladší generace, se s čtenáři dělí o zkušenosti z vlastní práce. Svým způsobem je tedy tato kniha ojedinělá, neboť nás nechává nahlédnout „do zákulisí“ divadelní praxe.
Monografie známého architekta Zdeňka Lukeše a fotografky Ester Havlové, která pojednává o Šupichových domech, které se nachází na rohu Štěpánské ulice a Václavského náměstí v Praze.
Berlínský diář, který směl být na základě autorovy poslední vůle rozpečetěný až 20 let po jeho smrti, se dnes z hlediska pohledu na osobnost Maxe Frische i z hlediska literárně politické historie stává jedním z jeho nejdůležitějších děl.
Záhádky jsou další Niklovou autorskou knihou a navazují na Lingvistické pohádky. Jde o komplexní umělecké dílo, které malé i větší čtenáře zavádí do světa hravé fantazie. Kniha obdržela cenu Magnesia Litera 2008 pro nejlepší knihu roku.
