„Naštípnuté knihy jejich zraněný lesk / víc vám neodkážu,“ čteme v závěrečné básni poslední sbírky Petra Krále Vzdálenosti. Patos zranění vedle úsměvu nad štípáním knih jako dříví. Nenaléhavost, odlehčení.
Snad nejznámější česká sbírka balad 19. století je natolik nadčasová, že oslovuje čtenáře již neuvěřitelných 150 let. Verše plné tajemna, mystiky a poučení jdou až do hloubky české duše.
Gítagóvinda básníka Džajadévy (12. století) je jednou z nejvýznamnějších ukázek klasické sanskrtské kávjové poezie. Lyricko-epická báseň ve dvanácti krátkých zpěvech líčí milostný vztah boha Kršny a pastýřky Rádhy.
Básně jakoby kreslené jednoduchou čarou a kresby plné nevyřčených slov. V této knize jde řeč poezie ruku v ruce s linií kresby a jedno bez druhého nemůže být. Nalézání času pomocí slov a obrazů se ukazuje jako možný způsob hovoru s pomíjivostí.
Kniha je nazvaná podle třetího cyklu, v němž autor se stejnou bezprostřední vřelostí jako v předchozích dvou líčí svou nelehkou cestu k pochopení komplikované osobnosti dědy z matčiny strany.
Výbor básní sestavený samotným autorem a přeložený polonistou Janem Faberem představuje poezii nelehkou, básně, které neškemrají o pozornost snadnou přístupností.
