Autor knihy, rumunský luterský farář, jenž byl ve své vlasti v padesátých letech čtrnáct let vězněn pro svou víru, zde předkládá svá kázání, která si v duchu sestavil ve vězení, a to zejména během dlouhých dvou let strávených na samotce.
Volbu papeže, Kristova zástupce a následovníka apoštola Petra na jeho stolci, provázely v dějinách mnohé problémy. Jak zajistit, aby se na tento akt volitelé v klidu soustředili, jednali podle nejlepšího svědomí a pokud možno bez průtahů?
Text nás seznamuje s Marií, která v dějinách upoutala tolik lidských srdcí! To je důležité faktum nejen pro teology. Je potřebné se k ní nejen obracet, ale také studovat: jak žila ona i ti, kdo na ni mysleli.
Co „neprojde Kristem“, nenalezne svoji identitu. Ačkoli křesťanství přispívá k budování sociálních vazeb a utváření vnitřního života jedinců, je-li odsunováno pouze do soukromí, krize duchovního i duševního života je nevyhnutelná.
O modlitbě Otčenáš bylo již napsáno mnohé. Tato kniha si dává za cíl sestoupit k semitským pramenům této biblické modlitby a rozjímat nad ní v duchu mystické židovské tradice, která od nejstarších dob posvátné texty doprovází.
Je až s podivem, jak malou pozornost dosud věnovali literární historici (a to nejen v Čechách) tradičnímu perikopnímu systému. Přitom evangelijní čtení na jednotlivé neděle a svátky přímo či nepřímo ovlivňovala tematiku většiny kázání.
Kniha zevrubným způsobem pojednává o specifických podobách ženské zbožnosti především v období 13. a 14. století. Pronikavě přitom ukazuje, jak byla ženská zbožnost a ženská askeze provázána s ženským vztahem k jídlu.
