Kniha je souborem volně na sebe navazujících esejů, sepsaných Lukácsem v letech 1919–1921, kdy byl po pádu Maďarské republiky rad nucen žít a působit v exilu.
Kniha je zaměřena na zkoumání prostoru korupčních příležitostí. Reflektuje současné diskuse o korupci, způsoby jejího zkoumání, měření a monitoringu, předkládá základní typologie korupce a rozebírá související pojmy, jako je patronáž a klientelismus.
Kniha je úvahou o osudech dvou mimořádných vynálezů lidstva: státu a jeho právu. Zahrnuje zejména úvahy o některých příčinách závažné krize, v níž se nejdokonalejší organizace lidské společnosti ocitla, a vizi dalšího vývoje.
Podle údajů mezinárodních organizací je pouze zhruba třetina států světa hodnocena jako demokratická, přičemž podíl nedemokratických zemí se v posledním desetiletí zvyšuje. Cílem této knihy je pokus o přispění k diskusi na téma „ústavní demokracie“.
Silvio Berlusconi, Geert Wilders, Frank Stronach, Viktor Uspaskich, Vít Bárta, Tomio Okamura a Andrej Babiš, to jsou jen některá jména politických podnikatelů, kteří vytvořili vlastní stranu a vstoupili s ní do politiky.
