Kniha Tabity Landové podává ucelený přehled o podobě základních bohoslužebných forem Jednoty bratrské v Čechách a na Moravě od jejích počátků kolem roku 1457 až do bitvy na Bílé hoře r. 1620.
Edice pramenů dokládajících svěcení duchovních církve podjednou v uvedeném období zahrnuje dvě části pramenů. První, registra zvaná Libri formatarum, obsahuje záznamy o svěceních při římské kurii.
V textu je diskutován vztah vědy a víry, Darwinovy teorie a první kapitoly knihy Genesis, evoluce a křesťanství. Zvláštní pozornost je pak věnována třem zprávám o stvoření knihy Genesis a vztahu těchto textů k moderní vědě.
Publikace je věnována v prvé řadě katolické obrazové kultuře v prostředí předbělohorské Prahy, nejvýznamnějším objednavatelům, umělcům a místům, pro něž byla malířská díla určena.
Doposud stále žijící spoluzakladatel slavné Nouvelle théologie se podrobně zamýšlí nad teo-logickým odkazem diskutované osobnosti Teilharda de Chardin.
Autor se zabývá Augustinovými snahami o syntézu křesťanství a antiky, jeho názory na vztah jednotlivce k církevní instituci, zdůrazňuje jeho chápání lidské svobody a nutnosti aktivity a mravní zodpovědnosti každého jedince.
Při rozboru symboliky zednářských obřadů dochází autoři k důkazu přímé spojitosti mezi moderními zednáři a středověkými templáři a k rekonstrukci zapomenutého příběhu Ježíše a jeho bratra Jakuba.