Michail Bakunin, ruský filozof, revolucionář a anarchista, představil ve svém nejznámějším
textu nazvaném Bůh a stát výklad společenského vývoje, podle nějž člověk překonává
stadium zvířete a božského otroctví díky své schopnosti vzpoury.
Předložená studie zkoumá Hegelovy výklady Aristotelovy psychologie a metafyziky ducha (nús), jež jsou rozvinuty v jeho přednáškách o dějinách filosofie.
Tato kniha pojednává o klasických problémech a koncepcích filosofie mysli, jako je ontologický dualismus, analytický behaviorismus, fyzikalismus, teorie identity,
Předkládaná kniha sleduje základní filosofické koncepce obrazotvornosti či představivosti od Platóna a Aristotela po současnou fenomenologii a filosofii mysli.
Jak napovídá název této knihy, jejím cílem je podat komplexní a zároveň přehledný výklad rozmanitých způsobů, jimiž byla v dějinách evropské filosofie pojímána povaha a úloha touhy, žádostivosti a dalších obdobných typů usilování.
Studie na téma vztahu člověka a prostředí, které obydluje, vychází z poznatků kulturologie a kulturní a sociální ekologie, ale směřuje spíše do oblasti environmentální filozofie a etiky.
Merleau-Ponty vychází ve svém nejvýznamnějším díle z podrobné analýzy vnímání, která jej přivede k nutnosti chápat lidský subjekt jako vtělený a opustit některé teze Husserlovy fenomenologie.
Komplexnost soudobých společností i komplexnost biosféry, bezprecedentní účinnost technologií a mnohé další faktory soudobé globalizace vedou ke znejasnění vztahu mezi lidským jednáním a jeho následky.
