Kniha Václava Havla je volným pokračováním Dálkového výslechu. Jde o literární koláž, ve které se střídají tři žánry: rozhovor, výňatky z instrukcí spolupracovníkům na Hradě a deníkové zápisy z doby práce na tomto textu.
První český životopis legendárního německého stíhače, jemuž je připisováno 17 sestřelů za jediný den
Slavný stíhač německé Luftwaffe Hans-Joachim Marseille (1919–1942) rozhodně nesplňoval ideál árijského hrdiny.
Kniha Olina Jurmana Stopy hrdinů je osobním pohledem na statečnost a zradu. Jednotlivé příběhy slávy a utrpení nejsou seřazeny podle časové přímky. Autor chtěl, aby si čtenář uvědomil, že od hrdinství je velmi blízko ke zradě.
Pověst z 19. století vypráví, že hřbet sopečných vyvřelin vystupujících
z krajiny severních Čech byl dílem ďábla, který
rozdělil bojující Čechy a Němce tím, že mezi ně postavil
zeď.
Na Žižkově
biografii je nejpřínosnější, jak autor pojímá jeho osobnost. Není
tolerantním utrakvistou, neuznává koexistenci různých pravd
či různých přístupů k poznání Boha. Koná a chová se přímočaře.
Na osudu mladého vojáka Arthura Dodda dokumentuje kniha nepříliš známou historii britských válečných zajatců v Osvětimi. Arthur padl do zajetí roku 1943 a v táboře strávil téměř dva roky.
Třetí, závěrečný svazek monumentální Kafkovy biografie „Roky poznání“ zachycuje poslední necelé desetiletí Kafkova života, od roku 1916 do smrti v roce 1924.
Publikace si dává za cíl zmapovat komiksovou formou osudy lidí, kteří se zasloužili o rozvoj našeho letectví. Osudy jednotlivých aktérů jsou vždy doplněny historickým úvodem do děje.
Středa 27. května 1942 v 10.35 hodin, libeňská zatáčka v Praze 8. Reinhard Heydrich, zastupující říšský protektor, sedí na předním sedadle mercedesu. Vůz řídí Johannes Klein, jeho vycvičený osobní strážce.....
Deníky Moniky Pajerové z let 1980–1990 přinášejí autentické svědectví o společenských a politických poměrech za normalizace, o opatrném politickém tání v závěru let osmdesátých a pádu komunistického režimu v listopadu roku 1989.
Dne 15. března 1938 oslavovali Vídeňané po anšlusu Rakouska na náměstí Hrdinů Adolfa Hitlera. Po válce se Rakousku podařilo stylizovat se jako „první oběť Hitlerovy dobyvačné politiky“ a nacionální socialismus představit jako čistě „německý“ problém.
