Poetika Aleny Vávrové se neustále vyvíjí, myšlenkově prohlubuje, nabývá stále silnější razantnosti. Básně v její nové knize jsou opět překvapivé, často „míří na komoru“ a - nemíjejí se cílem.
Začátek druhé dekády jednadvacátého století nás poznamenal dvěma výraznými fenomény, pro nás ve středu Evropy po dlouhý čas latentními a pozapomenutými. Zkraje roku 2020 obletěla svět doposud neznámá variace nebezpečného.
Knížka Františka Novotného obsahuje unikátní soubor básní, které vznikaly jako improvizace na slova zadaná z hlediště při koncertech Spirituál kvintetu.
Po úspěšné prvotině Chutě (2019) autorova druhá básnická sbírka,
tentokráte o tom, co jsme všichni nedávno zažili a s čím se budeme
muset ještě dlouho vyrovnávat.
Frantovo pole a jiná čtrnáctiverší je další básnická sbírka v níž na sebe renomovaný autor bere nelehký úkol, když se na ploše sedmatřiceti jazykově vycizelovaných básní ohlíží za zásadními okamžiky celého svého života i za celým dvacátým stoletím.
Báseň v próze básníka a textaře, saxofonisty skupiny Plastic People of the Universe. Sepsáno jedné noci roku 1981 v šíleném období probíhající akce Asanace, po brutálním výslechu a následném pokusu o uklidnění se rumem.
Autor je přímo zosobněním pojmu poeta doctus, samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu. Protože je utvářen nejen rozsáhlým vzděláním, ale i vytříbenou invenčností.
