Významné dílo uznávaného českého historika, které se poprvé v české historiografii zabývá tématem sexuálního života našich předků v průřezu více než sta let.
Brilantní kulturně historická studie
pojednává o záhadných vraždách,
které v 60. letech 18. století děsily
francouzský venkov a jejichž oběťmi
byly především mladé ženy a děti,
a o následném zrodu legendy o krvelačné
zvířecí bestii.
Vincenciův letopis a Milevský letopis, který obsahuje letopis Jarlochův a Kroniku tzv. Ansberta o historii třetí křížové výpravě císaře Fridricha, patří mezi nejvýznamnější prameny k českým dějinám 12. století.
Autor gótských (Getica) a římských dějin (Romana), sepsaných kolem roku 550 n. l., stojí na pomezí mezi dvěma epochami. O jeho životních osudech není mnoho známo vyjma faktu, že se sám hrdě hlásil k příslušnosti ke germánskému kmeni Gótů.
Soubor pramenů dokumentujících poslední období existence muslimského panství v Granadě a kraji al-Andalusu, jímž se v podstatě uzavírá středověká historiografie muslimského Španělska.
Dílo Hieronyma a jeho pokračovatelů poskytovalo téměř po tisíc let základní soubor informací o starokřesťanských autorech. V renesanci se z něj vyvinula speciální disciplína – patristika.
Autor se znovu vrátil do jižních Čech, tentokrát s přesahem hlavně na jižní Moravu, aby popsal zrod, rozkvět, ale i zánik nejslavnějších rodů spojených s regionem.
