Nakonec se autor ptá, co o sobě vypovídáme, když řekneme, že modrá je naše oblíbená barva, a sám si odpovídá: „Nic nebo skoro nic. Je to tak banální, tak vlažné.“ Což je ovšem v závěru právě této knihy celkem překvapivé vyjádření. Každopádně i díky ní může čtenář vnímat soubor významů v minulosti asociovaných s touto barvou jako velmi bohatý, komplexní a mnohovrstevnatý. A modrou jako barvu s vlastním příběhem. I když ty ostatní mají zajisté také svoje – neméně zajímavé – příběhy…