Autorka ve své druhé prozaické knize vypráví příběh mladé fotografky Hany, která na počátku sedmdesátých let v panice před hrozbou ústrků ze strany režimu uteče pomocí fingovaného sňatku do Londýna.
Statečná, otevřená a nestylizovaná osobní výpověď o závažném duševním onemocnění je svědectvím každodenního zápasu o normalitu, tedy o něco, co zdraví lidé považují za samozřejmost, podléhajíce iluzorní představě, že na ni mají nárok.
Tato novelka patří k posledním dokončeným pracem a znalci Lawrencova díla si ji cení jako malý skvost, do něhož autor citlivě vložil svůj názor na křesťanství a současně na klíčovou roli osvobozené sexuality.
Je to více než dva tisíce let, kdy v nynější českomoravské kotlině žijí dva příbuzné kmeny Boiů. Mají své druidy, zvyky, bohy a rituály a jsou mírumilovní. Raději pracují, než bojují, ale jejich životy jsou ohroženy silnou migrací Germánů.
Román Přiznávám, že… Jaumea Cabrého patří mezi nejpřednější díla katalánské literatury. Jde o nemilosrdný pohled do vlastního nitra začínající chvílí, kdy se hrdina románu Adria Ardevol dozví, že trpí nezvratnou degenerací mozku...
Příběh začíná na evropských bojištích v 1. světové válce, kde se poprvé sejdou dvě hlavní postavy. Generál Sean Courtney a Mark Anders. Mark, výborný odstřelovač, je zraněn a vrací domů za svým dědou do jihoafrické divočiny.