Kniha přináší soubor kázání irského dominikána, teologa a filosofa Herberta McCabea OP (1926–2001), který proslul jako mimořádný kazatel, stylem připomínající Chestertona.
Alegorický příběh o Bázlivce a její touze dojít na výšiny lásky, radosti a vítězství, kde pomocí Pastýře a dvou průvodkyň, které jsou jí oporou na cestě k proměně, získá novou identitu.
Tato knížka pojednává o vlastenectví. Jen málokteré téma vzbuzuje v české společnosti tolik emocí a sporů, v současné době snad víc než kdykoli předtím.
Nový překlad do současné ukrajinštiny vytvořil ukrajinský teolog a překladatel Rafajil Pavlovič Turkonjak (*1949), od roku 1992 člen Ukrajinské biblické společnosti a vedoucí oddělení pro překlad Bible do moderního ukrajinského jazyka.
Autor pravděpodobně sám netuší, jak moc je jeho kniha výbušná, jak moc je neobyčejná, osvěžující, strhující, milá a jak moc je vzdálena jistě dobře míněným a nabádavým duchovním brožurkám našeho mládí...
V dějinách náboženství můžeme vysledovat vždy dva proudy: jeden by rád dospěl k Bohu tím, že se zříká sexuality a pěstuje askezi a zdrženlivost; druhý zakouší Boha prostřednictvím sexuality a erótu. Obě cesty zřejmě odpovídají lidské zkušenosti.
Pojednání o habitech v Teologické sumě (STh I-II, q. 49–54) navazuje na traktát o vášních (STh I-II, q. 22–48). Habity jsou jisté kvality, které člověka uschopňují k relativně trvalé a snadné činnosti.
Jakým jazykem lze dnes mluvit o křesťanské víře? Tak zní otázka, kterou autorka klade známému křesťanskému autorovi C. S. Lewisovi, jehož dílo se i po letech těší velké popularitě u lidí bez ohledu na vyznání.
Každý člověk touží po štěstí, zakouší ve svém nitru žízeň, která volá po utišení. Co to ovšem znamená být šťastný? Co nás činí šťastnými? A existuje něco jako nejvyšší štěstí? Autor ukazuje, že touha po štěstí je člověku přirozená.
