Povídkový soubor Kunderion charakterizují vtipný sarkasmus, ale i společensko-kritický tón (např. Fronta na vlažný pivo, Dodekameron), které zdařile vyvažuje humor, ironický odstup vypravěče, ale i patřičná dávka melancholie.
Soubor povídek Montevidejci (Montevideanos) poprvé vyšel v roce 1959 a byl první literární prací autora, jež obdržela jednohlasné uznání kritiky i čtenářského publika.
Kniha Muž, který viděl démona vypráví příběhy lidí, kteří se setkali s tajemnými, často obtížně vysvětlitelnými jevy. Zavítáme s nimi na místa, kde působí temné síly, zjevují se přízraky, lidově řečeno straší....
Hana Hrabáková v předchozích dvou letech úspěšně publikovala již dva díly cyklu „Povídky ke kávě“ a letos přichází s další částí této povídkové série. Autorka oslovuje čtenáře uceleným souborem humorných textů doslova „ze života“.
Soubor padesátky povídek Miloslava Uličného zabírá rozlehlé časové pásmo autorova života od útlého dětství (konec 2. světové války) po současnost (2. dekáda 21. století) a logicky vychází z autorových životních zkušeností...
Čtyři povídky v Ptačí ulici jsou magickou procházkou předválečnou židovskou Varšavou, která zmizela a už se nevrátí. Krajinou polozapomenutých, pozvolna zanikajících vzpomínek na předky, k nimž autora váže hluboký osobní vztah.
Snaha porozumět prostředí, v němž člověk žije, a poznat živé organismy, které s ním okolní svět sdílejí, je hlavním tématem příběhů Liao Chung-ťiho, tchajwanského autora, který v České republice dosud nepublikoval.
Výbor z časopiseckých povídek, sestavených do chronologického cyklu od let jinošství přes dospívání a první lásky až k manželství, je zároveň zrcadlem autorových osudů.
Antologie přináší povídky autorů a autorek známých či dnes již pozapomenutých, které vyšly na stránkách literárních časopisů. Povídky zachycují nelehké osudy Židů na sklonku druhé republiky a v protektorátu, v ghettech či vyhlazovacích táborech.
Když I. M. Jirous nemohl z důvodu úmrtí pokračovat v psaní textů pro Divadelní noviny, zkusili oslovit Vráťu Brabence. A vyšlo najevo, že takový kratší, většinou jednostránkový, formát nejlépe vyhovuje jeho vypravěčskému stylu.
„Asi Vás překvapí, že Vám píše člověk,
jehož neznáte a který si nepamatuje Vaše
jméno,“ čte začátkem roku 1917 v dopisu,
který má zásadně změnit její osamělý život,
mladá knihovnice z ontarijského Carstairs.
Sbírka Daniely Fischerové přináší
více než třicet mistrně pointovaných povídek.
Vyprávějí o lidských vztazích, o náhodě, o lásce
nešťastné i šťastné, o té první i o té poslední.
Erotické povídky zaměřené na sousedské vztahy, rodinné poměry a náhodná setkání. Také na politiku, revoluční dění a válečné situace. Zabývají se i některými sexuálními deviacemi. Autor k těmto tématům přistupuje s nadhledem, humorem i soucitem.
