Třetí almanach poetického uskupení Otevření doprovázený černobílými uměleckými fotografiemi Andrease Varga. Téma Na hraně nás zavádí do zákoutí periferie či melancholické snovosti, svého autora si tu najde každý.
Pátá básnická knížka ostřílené českobudějovické autorky opět přináší úsporné verše „všedního dne“. Prožívání každodenní banality ústí do krátkých postřehů, úvah, vzpomínek či situačních záblesků, to vše je přitom zachyceno střídmou básnickou řečí.
Poutavé obrázky Heleny Zmatlíkové provázejí leporelo plné písniček. Utíkej, Káčo!, Ovčáci čtveráci, Já do lesa nepojedu a další písničky, které by neměly chybět mezi prvními knížkami v dětské knihovničce.
Básnický debut scénáristy, laureáta Literární soutěže Františka Halase a publicisty Jana Jindřicha Karáska je záznamem o zmizení, ale také pojednání o tom, co určuje charakter člověka. Jak na něj budeme po jeho odchodu vzpomínat?
Poéma významného básníka Vladimíra Janovice pojednává o skutečné budově nedaleko Okrouhlice. A současně o čemsi mnohem obecnějším a nadčasovém. O symbolu zachyceného času básníkova dětství a mládí? O symbolu touhy a deziluze?
Sbírka Herbář k čemusi horšímu je něco mezi atlasem a skládkou. Vychází z nejistého pocitu, že básně se válejí jak pod placatějšími kameny, tak v agresivních i melancholických diskusích vážkařů, detektoristů a sběratelů achátů.
Ve svém básnickém debutu se Petr Čechák (1990) ohlíží za dobou ne zas tak vzdálenou, kterou koneckonců každý tak trochu zná – konec studií, první pracovní zkušenosti, osamostatnění se od rodiny… Verše se tak stávají jakýmsi intimním dopisem či deník
Kdyby nebohá žížala tušila, kam se vydává, zůstala by raději skrytá v zemi, mezi kořínky petrklíčů a mějemi. Datel si udiveně ťuká na čelo: Tuk! Ťuk! Ťuk! Mezi ptáky se jí zachtělo? Orlí let. Ostříží zrak. Dravčí spár.
„Kavárna je tady kostel pro kuřáky!“ čteme v jedné z básní sbírky. Sylva Fischerová píše o městě, ve kterém se narodila a ve kterém od dob univerzitních studií žije.
V básnickém debutu Zuzany Pavlové se často objevují motivy noci jako tiché, spřízněné duše a protikladného rána, kdy musí člověk opětovně hledat záchytné body v každodenním kolotoči, jehož smysl mnohdy zásadně uniká.
Tato kniha obsahuje více než čtyři stovky dosud nepublikovaných Blatného básní z let 1982-1990. Je to ohromující množství, ale pořád jen zlomek toho, co zůstalo v Blatného básnické pozůstalosti uložené nyní v pražském Památníku národního písemnictví.
Ve své aktuální básnické sbírce míří Marie Jehličková k širokodechým litaniím a hymnům, plných neologismů, archaismů, patosu a závratí. Neleká se velkých abstraktních pojmů ani kosmických a existenciálních hlubin.
