Drobná luxusní publikace s básněmi Radka Malého a ilustracemi Martiny Špinkové je postavená na kontrastu hravosti slov a vážných témat našeho života - stesku, naděje, zoufalství, krásy, konečnosti, prchavosti.
I květiny mají sousedy. O patro výš šumí tajemné keře. Co si vyprávějí a kdo se v nich schovává? Po rozchichotaném Květolelu se ponoříte do houštin nového poznání.
Výbor z poezie přední české básnířky Jany Štroblové sleduje mimořádně dlouhou autorčinu cestu od prvotiny Protěž vydané ještě za studií, a to v roce 1958, až ke sbírce Měsíc tak pošetile modrý z roku 2021.
Život koncentrovaný v ostře řezaných obrazech, „Hájíček jinak“, ve svých základních akordech však dobře rozpoznatelný. Poezie civilní, neokázalá, s hlubokým osobním ručením.
Kdo si ještě netyká se sykavkami a jinými potvůrkami, pro toho je Pilníček jako stvořený. Jazýček tu pilně piluje hlásky C, Č, S, Š, Z, Ž, R, Ř a L. Kdo už je dávno zvládá, ten si s knížkou užije spoustu legrace.
Syrové i poetické příběhy z pohanských Čech z dob, kdy se tu proháněli Keltové, germánští Markomané a pohanští Slované. Pohanské rituály a báje se proplétají s historickými reáliemi, kdy ne vždy vítězí dobro...
Umění má pevné a nenahraditelné místo ve vzdělávacím procesu. Výchovně-vzdělávací charakter má i poezie. Záleží především na učitelích, zda chtějí a dovedou využívat potenciál básní a působit slovem na své žáky.
The poems document a splendid and bitter isolation, and are immersed in the humor, hatreds, and loves of the everyday. Published in Czech in the ill-fated year of 1968, they subsequently fell into neglect.
Mnohovýznamovost poezie, vrstevnatost významů zachycených v imaginativní zkratce – v onom pověstném krátkém spojení protilehlých představ či skutečností, prolnutí „vysokého a nízkého“ .
Knížka s překrásnými ilustracemi Josefa Lady je výběrem těch nejznámějších českých lidových říkadel a písní, které se děti učí již od svých od prvních slov.
Poetika Aleny Vávrové se neustále vyvíjí, myšlenkově prohlubuje, nabývá stále silnější razantnosti. Básně v její nové knize jsou opět překvapivé, často „míří na komoru“ a - nemíjejí se cílem.
Po prvotině Navěky říjen (Aula, 2019), která u literárních kritiků vzbudila oprávněnou pozornost, vydává Lukáš Zádrapa s napětím očekávanou druhou sbírku básní Vzkaz na kůře, v níž ještě úspornějším výrazem prohlubuje melancholické vnímání světa.
Okamžik ukrytý za slovy se zdá být téměř na dosah, jako by tě jen těsně minul, znovu vidíš kapky na holých březových větvích, schůdky pod nehybnou hladinou řeky, mouchu na okraji misky s okurkovým salátem.
