Nejprodávanější knihy v roce 2022
dle období

Josef Wünsch podnikl v letech 1881–1883 expedici do Arménie a Kurdistánu, tehdy okrajových oblastí jihovýchodní části Osmanské říše. Jeho výprava přinesla řadu zeměpisných objevů a zjištění.

Autorka zkoumá, jak Heydrichova politika „cukru a biče“ ovlivňovala distribucí důchodů a přídavků, jakým způsobem zasáhla dostupnost sociální a zdravotní péče, resp. fungování sociálního pojištění obyvatelstva v okupovaném prostoru Čech a Moravy.

Autorka na deseti osobitých příkladech vypráví příběh účastníků i zákulisí zákeřných zločinů, které spočívaly v organizování pastí pro předem vytipované oběti, vyprovokované k útěku z Československa.

Kostel Panny Marie na Pražském hradě patřil k nejhledanějším památkám Čech již od druhé poloviny 19. století. Do bouřlivé názorové výměny nad jeho polohou a významem se postupně zapojili snad všichni přední znalci raného středověku.

V publikaci najde čtenář vůbec první souhrnné zpracování dramatických událostí z podzimu 1938 na šumavské hranici od Železné Rudy po Vyšší Brod. Text je doprovázen téměř dvěma stovkami dobových fotografií a mapek.

Výbor statí doc. PhDr. Václava Ledvinky, pedagoga a dlouholetého Archiváře hl. m. Prahy, vydaný k jeho životnímu jubileu.

Autorem kroniky, jež přináší podstatné zprávy o dějinách Polabských Slovanů (Venetů), byl saský kronikář Helmhold, který žil ve 12. století (1120 - po 1177) a byl knězem v Bosau nedaleko Plönu.

Jedinečná práce mladého amerického historika, jež zkoumá život v Praze ovládané nacisty v době německé okupace. Autor se v této knize věnuje jak politickým, tak především hospodářským a sociálním dějinám.

Úsilí reinterpretovat polskou politickou strukturu je opřeno zejména o analýzu šlechtického parlamentarismu za vasovské éry, jehož fungování autor ztotožňuje s ideovým dědictvím aristotelské republikánské teorie a modelem monarchia mixta.

Seriózní a erudovaná práce italské historičky a archivářky Tajných vatikánských archivů. Přichází s teorií, že templáři mezi svými střeženými poklady po jistou dobu vlastnili i Kristovo pohřební roucho, známé též jako Turínské plátno.