Ve své druhé básnické knize se Jan Škrob zabývá napětím mezi skutečností a fikcí, rozbíjí stěny mezi různými světy skutečnými a neskutečnými až tam, kde toto rozdělení přestává dávat smysl.
Marie Iljašenko (nar. 1983) pochází z rodiny s českými, ukrajinskými a polskými kořeny a její debut Osip míří na jih (2015) byl velmi dobře přijat. Ne náhodou jsou tématem její druhé sbírky kontrastní motivy domova a jeho opouštění.
Snad u žádného jiného autora české poezie se nesetkáme s něčím podobným: jedna postava procházela po více než dvacet let důsledně všemi Hruškovými knihami, zjevovala se na chvíli a zase mizela se svojí znepokojivou energií a osudem. Adam.....
Je čas jít spát, ale našim malým se ještě nechce... jak neobvyklé. My rodiče to známe všichni. Pojďme tedy ještě poslední minuty společného dne strávit s knížkou pro nejmenší o tom, že i zvířátka už jdou spinkat.
Dvě legendární a těžce dostupné sbírky ze šedesátých let dvacátého století, Utopír a Krysí hnízdo, potkávají v jednom svazku Trhlinu, ale také – a především – útlé Prosvítání, sbírku nových básní.
Po básnické sbírce Loďstvo vyplouvá z temnot (2010) a knize esejí Uvnitř světa (2012) vychází druhá sbírka básní Josefa Hrdličky Kočka v ohni. Sbírka, jejíž texty jsou pozoruhodně propojeny, tvoří celistvou skladbu.
Záměrem autorky je hravým způsobem přivodit čtenáři zrychlený dech, inspirovat i pobavit. Můžete se červenat, ale nenechte svůj milostný život dojít k fádnosti a nudě. V básních s lehce submisivním zabarvením není nouze o překvapivé momenty.