Milan Děžinský se v nové sbírce Obcházení ostrova profiluje především jako něžný lyrik se smyslem pro všední detail, pro odhalování na první pohled neviděné krásy, které je úzce spojené s básníkovou potřebou neustále obnažovat vlastní zranitelnost, což ho vede k co nejkřehčí výpovědi. Právě básnění samotné ale nabývá skrze Děžinského tvorbu podobu jakési malé ulity, do které může schraňovat svůj údiv z žití a která ho ochraňuje, jeho slovy mu poskytuje „štíty proti prázdnotě“.