Pro poetiku Milana Děžinského jsou příznačné „navlhlé“, „diskrétní“ organické motivy jako např. tkáně, bradavice, plísně, sliz, útroby. Ty ovšem v básních nevystupují jako sólokapr turpismu, nýbrž se podílejí na se vším všudy lidském rázu Děžinského poezie, včetně ústrojně lidských nedokonalostí a (snad trochu kafkovských) nástrah města, krajiny a života.