(...) Jeho sbírka Pijáci melancholie obsahuje básně z let 2003 až 2009 a skládá se ze sedmi cyklů, jež se mezi sebou liší tematicky i formálně. Ať už je však ten který cyklus věnován vínu, lásce, hřbitovům či nočním úvahám, prakticky všechny sdílejí společný základní a velmi naléhavý pocit lítosti nad nutným zánikem, samotou a chatrností paměti, jež ve vzpomínkách vyprchá krátce poté, kdy nás obklopí nekonečné nebytí. (...) Vyrovnání se se smrtí je bezpochyby intimní věc, kterou si musí vyřídit každý. Pijáci melancholie nás však nezatahují do osobních podrobností, spíš se dobírají obecně platných postřehů. Za nejkonkrétnější rekvizitu mají láhev vína. Vypovídají tak spíše o člověku obecně, bez ohledu na čas a konkrétní osud. Koneckonců - Jsem jenom chomáč času /v bludišti paměti.