(...) Tématem spojujícím literární reportáže, črty či snad mikropříběhy v čtivý a přehledný celek je pátrání po posledních "klenotech", ptáčcích mandelících neboli modrých vranách, které v autorově rodné Lužici kdysi sídlily v tisícihlavých hejnech. Lužickosrbsky se mandelík nazývá rakajca, módra kawka nebo módra wróna a jeho mizení či vymírání tu je metaforou pro osud národa Lužických Srbů. "My můžeme rozprávět o strachu, který člověka přepadá, když se blíží jeho konec. My si ho dovedeme představit. My svedeme vylíčit útrapy vymírajícího druhu," říká autor za většinu z těch asi osmdesáti tisíc Lužických Srbů, žijících většinou v jihovýchodní části východního Německa – ty vesnice leží pár kilometrů za Libercem.