(...) Štolba navíc umí slova a věty šikovně přeskupovat tak, že jsou zajímavé a inspirující i pro ostatní. V jeho psaní, jakkoliv tu zmiňovaná "šikovnost" a hravá, neakademická přitažlivost nechybí, je cítit i jiný, silnější nárok. Je to něco jako objevitelská touha, radost z toho, že při psaní o poezii, v jejím čtení a výkladu, se kritik může spolupodílet na profilu a struktuře básnické krajiny, najít nová zákoutí, prožít dobrodružnou výpravu v podzemí, naznačit méně viditelné souvislosti a nestabilní směrníky, po nichž se dá chvíli kráčet a znovu a dál hledat.

Konvolut shrnuje Štolbovy literární recenze a obecnější úvahy od roku 1993. Až na výjimky jsme je tedy už mohli číst, především v LtN a Hostu, občasně v Psím vínu, Welesu, Tvaru či Týdnu, a některé jako knižní doslovy. (...) Kritickou summu Jana Štolby by nikdo, kdo se zajímá o českou literaturu, neměl přehlédnout - tedy ani ti, kteří jeho texty sledují průběžně. A už vůbec ne ti, kteří budou letos rozhodovat o udělení Ceny F. X. Šaldy.