„Snažil jsem se do těchto kázání vtělit své nejhlubší myšlenky, myšlenky téměř umírajícího člověka. A pokud kážu, činím tak výhradně proto, že kázání je nějak obsaženo v mé přirozenosti, podobně jako když slavíci zpívají…“
Autorka v této knize přibližuje a vykládá biblický příběh 2. knihy Mojžíšovy o útěku z Egypta a egyptských ranách jako příběh o povstávání člověka a jeho přerodu z animální dimenze k obrazu Božímu.
Kniha se zabývá tematikou antidemokratických
a nacionalistických tendencí v prostředí
českého a německého katolicismu
v Československu v meziválečném období.
Kniha mlčení – texty staré Číny je reedicí antologie filosofických, magických a hlavně básnických, ale i intimních textů, která vznikala postupně ve druhé polovině 60. let minulého století na výzvu tehdejšího Klubu přátel poezie.
Hlásil se Jan Hus vědomě k tradici kacířských buřičů, jak se zdá napovídat titul této knížky? Anebo je skutečnost, jež vysvítá z jejího textu, nejen složitější, ale také sympatičtější?
Poprvé přeloženo z latinského originálu.
Tato kniha vznikla z mých poznatků za mnoho let pozorování našeho chování v rodině. Vždy jsem si zapsala to, co mě zranilo, co mě naučilo se dívat jinak a situace, díky kterým jsem pochopila.
V tomto výběru čtyřiadvaceti nejvýznamnějších listů tohoto světce nacházíme ponaučení, která otec Pio obvykle vkládal do listů adresovaných svým spolubratřím a duchovním synům.
Tato kniha chce přispět k historiografii metafor, ve kterých se přenáší pojmenování pro dílo textové povahy (tabulka, svitek, kodex, kniha, knihovna, báseň, epos, zákoník apod.) na jinou věc, obvykle na svět, přírodu nebo člověka.
Tak jako se Waterloo stalo v obecném povědomí synonymem pro porážku, Lepanto – námořní bitva Osmanů s benátsko-španělsko-papežskou koalicí vystupující jako tak zvaná Svatá liga – vstoupilo do dějin jako „bod obratu“.
Seznamovat děti s tradicemi českých Vánoc a jiných obyčejů bychom měli už od jejich raného věku. Jen tak se v budoucnu vyhneme implantovaným Dědům Mrázům nebo Santa Klausům.
Monografie o Anaxagorovi představuje intelektuální proměnu starší iónské přírodovědy a archaické filosofie v duchu „osvícenství“ řecké raně klasické doby.
Leitmotivem studie, jak už bývá v této společenskovědní disciplíně zvykem, je otázka, tentokrát směřující k tomu, zda není skutečná duchovní a filosofická inspirace spíše záležitostí myslitelů nebo světců žijících na okraji společnosti?
Kniha rozhovorů s filosofem Michaelem Hauserem se zabývá závažnými otázkami naší doby, ve které se vyhrocují rozpory současného socioekonomického a kulturního systému.
Hlavním tématem této disertační práce je filozofická a teologická reflexe imaginace v myšlení Owena Barfielda a Clive Staplese Lewise – dvou britských myslitelů a spisovatelů působících ve 20. století.
Jak napovídá název této knihy, jejím cílem je podat komplexní a zároveň přehledný výklad rozmanitých způsobů, jimiž byla v dějinách evropské filosofie pojímána povaha a úloha touhy, žádostivosti a dalších obdobných typů usilování.
Předmětem tohoto mimořádného čísla Filosofického časopisu je Levinasovo pojetí sociality, kterou autoři neredukují na etický vztah k druhému, jak je Levinas běžně vykládán, ale snaží se ji chápat šířeji, také jako vztah erotický a politický.
Známý autor duchovních knih Anselm Grün není jen benediktinský mnich, ale také manažer, učitel, duchovní průvodce, rádce mnoha lidí. Jeho vlastní biografie zachycuje životní témata, která mu zvláště leží na srdci.
Kniha „Žít v dialogu“ je druhým dílem souboru tématicky utříděných myšlenek z děl Tomáše Halíka a čtenář zde najde, kromě jiného, sociologické, historiografické a politologické reflexe fenoménu náboženství.