Kniha líčí postupně historii Osvětimi jako původně německého města založeného v roce 1270, přes trojí dělení Polska v 18. století a germanizační snahy 19. století a dospívá až k neblahému vyvrcholení osvětimské historie ve 20. století.
Hollandova kniha přináší živý obraz Římské republiky v zenitu její velikosti, která měla nakonec stát u počátku jejího pádu a transformace v císařskou diktaturu.
Rozsáhlá monografie anglického historika představuje zajímavý a nezvyklý pohled na ruské a sovětské dějiny 20. století. Autor klade důraz na dějiny ideologií a na sociální dopady socialistického experimentu v Rusku.
V knize se autor věnuje etnickým čistkám a vyhnáním v Evropě ve 20. století. Stranou přitom ponechává problematiku holocaustu, která podle jeho názoru představuje zcela specifický a svébytný způsob rasově zdůvodňovaných čistek.
Hlavním tématem knihy je zkoumání dynastické unie Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského - Katolických králů - s ohledem na její bezprostřední smysl a dosah i se zřetelem na vliv, který měla na španělské dějiny v pozdějších dobách.
Druhá světová válka způsobila nejen obrovské materiální a lidské ztráty, ale také rozsáhlé migrace obyvatelstva. Repatriace polských občanů představovala tehdy významný mezinárodní problém.
Prostřednictvím takzvaných „mýtů“ se autoři pokusili odkrýt několik problémů univerzit, které jsou z historické perspektivy významné pro evropské (středoevropské) prostředí a zvláště pak pro prostředí české.
