Poutník a mnich Santóka Taneda (1882–1940) zosobňuje tradiční zenové hodnoty jednoduchosti, osamění a pomíjivosti.
Jeho poezie zrcadlí život plný protikladů. Osamělé souznění s přírodou střídají okamžiky hlubokého lidského sblížení.
Co udělá tělo, když jím prošlehne ničivý milostný cit? A co udělá, když jím proběhne elektrický výboj při mučení? Zkroutí se do oblouku, který se klene mezi první a jednou z posledních sbírek Bernarda Noëla (1930).
Kniha představuje autorský výbor z oficiálně vydaných sbírek Teatrálium (2005), Příšeří se (2009), Tanga (2013), A mrdne-li mi (2015). Krom toho ale obsahuje i nové básně napsané v letech 2016–2017.
Formálně průzračné verše, jimiž Tomáš Jacko ve své sbírce suverénně žongluje do všech stran, přibližují laskavě krutý svět, který se zdá být až děsivě přítomný.
Jedním z hlavních témat, které se v nové malé sbírce básní snaží autor řešit, je jeho vztah k rodné Sýrii. Tu v sedmnácti letech opustil a nikdy se nevrátil. Přijal za své nové kulturní prostředí, v němž většinu života žije. V arabštině.
Poezie Vladimíra Hanuše (1961) je lyrická, obrazotvorná. Prolínající se s vlastní profesí autora, který je malířem. Tak jako v jeho abstraktních krajinách se jemně promalované barevné vrstvy překrývají a prostupují.