Slunce v podhlavníku je jakýmsi průřezem autorovy básnické tvorby za více než třicet let. Zračí se v něm citový i názorový vývoj probíhající v kulisách turbulentní epochy od konce osmdesátých let dvacátého století až po současnost.
Sbírka obsahuje cyklus básní, psaných většinou pravidelným rýmovaným veršem, které spojuje lyrická výpověď o navazování vztahů s milovanou osobou, s okolním světem v jeho současnosti i historické paměti.
„Proč existují rituály opuštění sebe sama?“ Tento pro autorku signifikantní verš zazní v jedné z básní shrnutých do útlého knižního debutu Třísky v medu.
Padesát dva týdnů roku 2019, padesát dva dvojic. Texty nejsou klasickou prózou ani klasickou poezií a přece mají obě dvě kategorie v sobě obsažené. Podobně i fotografie překvapují svými nečekanými úhly pohledu, motivy a kompozicemi.
