Humorné vyprávění je jakýmsi zámořským protějškem u nás tak oblíbených Študáků a kantorů či Školy základu života. Ironicky zachycuje poměry na newyorské střední škole v chudinské čtvrti, kam chodí děti černochů a přistěhovalců.
Ani ne tak memoáry, jako spíše vzpomínání starého přítele, s kterým sedíte nad sklenkou sherry u krbu a on vám vypráví příběhy ze svého předlouhého života.
Vzpomínky ženy, která byla v 50. letech vězněná z politických důvodů společně s Růženou Vackovou, Dagmar Skálovou, či Ninou Svobodovou. Strhující próza, při jejíž četbě běhá mráz po zádech.
Týden před Vánocemi najde mladý fotograf v písečných dunách mrtvolu. Policisté záhy zjišťují, že jde o Ernsta Richtera, zakladatele služby MyAlibi, která kryje zálety nevěrníků. Mezitím je Benny Griessel povolán na místo hromadné vraždy...
Co je velké, modré, rádo to rozkazuje a objeví se to přede dveřmi, i když to nikdo nezval? No přece – PONĚKUD OTRAVNÝ SLON! A jeho návštěva u Sama je jedna velká katastrofa!
V pořadí osmý Robbinsův román vypráví příběhy Američanů, kteří přežili válku ve Vietnamu, ale nemají nejmenší chuť vrátit se domů. Raději zůstávají nezvěstní.
Představte si Annu Frankovou, živou, zdravou a co do chování
nechutnou babiznu, která se zabydlí na půdě domu
patřícímu současné americké židovské rodině.
Prózu Vězeň č. 1260 napsal Jaromír Šavrda mezi zářím a listopadem 1982 během svého druhého věznění v Ostravě (1982-84). V knize popisuje poměry v komunistických kriminálech, ale i nejrůznější osudy muklů.
Řeholní život v sázavském klášteře byl obnoven v roce 1622 a opatem byl za dramatických okolností zvolen Siard Falko. Toto období působivě zachytil ve svém textu opat Bohumil Vít Tajovský.
