Jan Werich byl dle vlastních slov zarputilým kinomolem. Žel, v poválečném čase to nebyla oboustranná láska, u filmu nacházel jen nepatrně příležitostí. Zato nezapomenutelných.
Téma této studie tvoří Stanislavského pojetí herectví jako tvorby, což souvisí s fenoménem tak charakteristickým pro období modernity, jaký představuje objev lidské kreativity.
Dějiny opery zasvěceně rozebírají mnohá díla
největších skladatelů, od Monteverdiho a Händela přes
Mozarta a Verdiho až po Wagnera, Strausse, Pucciniho,
Berga či Brittena.
Gérard de Nerval, dramatik, prozaik a básník, jedna z nejvýraznějších osobností francouzského romantismu, se jako správný romantik vzpírá rigidnímu zařazení: z představy sympatického, dobráckého a výstředního básníka pařížské frenetické bohémy ...
Kniha Arnolda Aronsona, profesora divadelních studií Columbia University v New Yorku, systematicky, kvalifikovaně a přitom velmi čtivě mapuje vývoj amerického alternativního divadla.
Výpravná publikace na více než 260 stranách zachycuje nejen samotné inscenace, ale obsahuje také fotografie z dalších divadelních i mimodivadelních akcí.
Výběr ze studií a kritik, věnovaných určujícím fenoménům i autorům oněch let (Ionesco, Genet, Dürrenmatt, Topol, Havel), dokládá, že Eva Uhlířová patřila k nejnadanějším divadelním kritikům své generace.
