Pustá země je pravděpodobně nejvlivnější básnickou skladbou 20. století, přinejmenším v kontextu anglofonní poezie. T. S. Eliot ve své útlé knize z roku 1922 zcela mimořádným způsobem navazuje na několikatisíciletou tradici světové literatury.
Tahle kniha je k autorčiným pětašedesátinám. Ne že by věk hrál v poezii nějakou roli, ale těch pětačtyřicet let, 1977–2022, kterými se kniha probírá, důležitých je.
Sbírka současného českého autora. Soubor obsahuje cca 33 básní z let 2012–2021, které jsou reflexemi nad místy, událostmi a osobami autorova života. Sbírku P. Halmay dedikoval svému otci, básníku Karlu Šiktancovi.
Je Štědrý den a muzikanti z podhorské vesničky se vydávají na koledu. Poprvé jdou s nimi i Honzík s Andulkou, děti řezbáře Tomše. Slíbily tatínkovi, že už jsou velké, že to zvládnou.
Léty prověřená klasika! Výběr těch nejznámějších lidových písniček a koled vám přináší bohatě ilustrovaná knížka se známými a překrásnými ilustracemi Josefa Lady, která potěší nejen děti, ale i jejich rodiče a prarodiče.
Druhá básnická knížka Šimona Leitgeba vychází tři roky po jeho pozoruhodném debutu a v mnohém na něj navazuje. Stále se přidržuje dětské či mladické perspektivy, znovu jsou básně ukotveny v koncizním rámci, jenž má tentokrát podobu příběhu.
Souborná edice pěti sbírek lyriky, které vznikaly v letech 1999 až 2012, představuje obrat od rozměrnějších elegií a poém z období totality, jež autor shrnul v souboru Poesie Z.
Výbor básní Antonina Artauda. Většina básní v knize pochází z pozdějšího autorova období, kdy Artaud absolvoval iniciační rituál u kmene indiánů Tarahumara v Mexiku.
Po úspěšné prvotině Chutě (2019) autorova druhá básnická sbírka,
tentokráte o tom, co jsme všichni nedávno zažili a s čím se budeme
muset ještě dlouho vyrovnávat.
Dopisy k narozeninám Teda Hughese jsou adresovány (až na
dvě výjimky) Sylvii Plathové, americké básnířce, s níž ho pojilo nejen sedmileté manželství, ale také dcera Frieda a syn Nicholas.
Fú jsou hory, v nichž bydlí vítr. Jedno z míst, na jaká přijdete, půjdete-li s Ewaldem Murrerem po jeho cestě za východní zrcadla.
Murrer se v této své sbírce pohybuje v nových kulisách, inspirací je mu orientální poezie.
Na první průlet verši Miroslava Fišmeistera by se možná zdálo, že jde o hravě nonsensovou poezii, o absurdní slovní hříčky, o zvukomalebné toky hlásek a písmen a v nich neztajené jiskřivé veselí.
Kniha obsahuje nostalgické verše Ivana Wernische, dále pak rýmované i nerýmované básně Václava Rozehnala, kruté a zábavné písně divokých národů, sborový zpěv jihočeských badatelů, básně v řecko-římském stylu.
