Člověk jako zbytek dohořívající mezi jinými zbytky. Jako to, co zůstane, když sám sebe zničí vyčerpáním všech forem života, vytěsňováním smrti, totalitou morálky s plným žaludkem a kultem hygieny.
Kniha veršů a koláží příležitostného vědce, malíře a účastníka života Luboše Kafky zaujme nejen originálním názvem. Působivá grafická podoba knihy spolu s originálními, nekonvenčními básněmi a celostrannými barevnými kolážemi.
Příběh, inspirovaný skutečnou událostí z druhé světové války tradovaný v básníkově rodině, je jednou z prvních prací Jiřího Staňka (1957), kterou napsal jako devatenáctiletý. Báseň vyšla poprvé v almanachu Oheň III roku 1981.
Pro druhou sbírku Libora Staňka II. je charakteristický silný koncept zakořeněný v autorově přirozeném prostředí, který zároveň vstupuje do básní jako významotvorný pilíř.