Výběr textů je zúžen na kázání v českém jazyce, obsahuje promluvy z postily Račínovy, Nitschovy, Axlarovy, Bilovského, Veselého, Damascena Marka, Kelského, Koniášovy, Pellischottiho, Táborského a Fabritiovy.
Monografie I řekl Bůh zaceluje velkou mezeru v díle českých teologů, protože opravdu současná, původní, kompletní teologie stvoření v našem jazyce po mnoho desetiletí nebyla k dispozici.
Text zahrnuje dílčí momenty deseti přikázání Desatera, uchopené v širších souvislostech teologie narativní (vyprávěcí). Jde totiž o událost či příběh osobního zrání a rovněž o individuální rozlišení.
Text o jednotlivých svátostech církve nabízí podněty k duchovnímu životu. Opírá se o předchozí zkušenost klasiků spirituální teologie. Jde o praktické uchopení tématu.
Ať už vyprávění začíná slovy „Bylo nebylo…“, nebo „Na počátku bylo slovo…“, princip je stejný – začíná se odvíjet příběh o tom, co (možná) bylo, jak to všechno začalo, co přišlo potom.
Orosiovy dějiny, v nichž se autor inspiruje Augustinovou tezí o vítězství Boží obce, představují významný doklad vývoje křesťanské univerzalistické historiografie a ovlivnily řadu středověkých autorů, např. Isidora ze Sevilly či Otu z Freisingu.
Tradice církevního života se v jednotlivých zemích a později i světadílech utvářely už od doby
apoštolské. Některé přetrvaly staletí, jiné zanikly, přestože mnohdy uchovávaly vzácné hodnoty.
