Biblické prology, tj. úvody k biblickým knihám, byly ve středověku obvyklou součástí latinské Vulgáty. V omezeném počtu se předmluvy staly součástí už nejstaršího překladu celé bible do češtiny z počátku 50. let 14. století.
Kniha je výsledkem výzkumu zaměřeného na události 17. listopadu 1939, kdy bylo po demonstracích odporu českého lidu proti německé okupaci Čech a Moravy v souvislosti s pohřbem Jana Opletala odvlečeno na 1200 českých vysokoškolských studentů.
Soubor Caesarianae přináší tři pozoruhodné řeči, které Cicero přednesl před vítězem občanské války, samotným Gaiem Iuliem Caesarem, a ve kterých ho žádá o milost pro ty, kdo stáli – tak jako řečník sám – na straně poražených.
Orosiovy dějiny, v nichž se autor inspiruje Augustinovou tezí o vítězství Boží obce, představují významný doklad vývoje křesťanské univerzalistické historiografie a ovlivnily řadu středověkých autorů, např. Isidora ze Sevilly či Otu z Freisingu.
Korespondence dvou klíčových osobností naší osvícenské vědy a rané fáze národního obrození je přímým svědectvím utváření národního vědomí a rozvoje vědeckého života v poslední třetině 18. století v českých zemích.
Druhý díl představuje další historické zajímavosti ze Šumperska, tedy ze Starého Města, Branné, Hanušovic, Kopřivné, Loučné nad Desnou, Velkých Losin, Rapotína, Šumperka, Bludova, Libiny a dalších obcí.
Kniha pojednává o vývoji a proměnách konceptu
historia litteraria (dějiny vzdělanosti, Gelehrtengeschichte)
v českých zemích a jeho představitelích „od Balbína
k Cerronimu“.
Jádrem monografie je kritická edice dobového barokního životopisu sv. Jana Nepomuckého z pera jezuity Maxmiliána Wietrowského (1729), a to paralelně latinského originálu i dobového českého překladu.
