Román vypráví příběh osiřelých dětí evakuovaných z ruského Volha-Uralu během hladomoru na počátku 20. let, známého také jako hladomor Povolzhye. Příběh nám tak připomíná bolestivou minulost ruské země.
Rok 1794, Stockholm. Matka oplakává dceru
zavražděnou o svatební noci. Jejím podezřením však
nikdo nenaslouchá, a tak poprosí o pomoc jediného,
který zbyl: jednorukého drába truchlícího nad smrtí
přítele...
Vražda italského studenta, který začal navštěvovat rétorickou školu Jindřicha z Isernie, je nepochopitelná. Neměl žádné peníze ani nepřátele a v Praze byl teprve tři týdny.
Je léto 1945, krátce po válce. Mnohé české rodiny míří do Sudet, aby zde zabraly domy po odcházejících Němcích. Jiří a Marie Smolíkovi, společně se synem Františkem, dorazí s celým svým skromným majetkem do podhorské vsi Glasendorf.
Kassel, 1830. Dvacetiletá Elisa Rosenová provozuje se svou matkou a babičkou malý modistický ateliér v Tržní uličce. Její kloboukové kreace jsou velice žádané a otvírají jim dveře do nejvyšších společenských kruhů.
Při běžné úřední cestě královského písaře Jiřího Adama z Dobronína do Dvora Králové dojde ve městě k vraždě. I když se radnice snaží utajit její okolnosti, mezi lidmi se rychle šíří panika, protože okolnosti napovídají, že jde o zásah temných sil.