„Jak jsme to tehdy říkaly? Má mě rád, nemá mě rád, miluje mě, věrně, tajně, kašle na mě. Při každé té krátké větě se odtrhl jeden lístek z akátové větvičky. Ten, který zůstal poslední, ten platil.
Čtenář může prostřednictvím této knihy zakusit, že na strach, trable, problémy, ale ani na radosti (a koneckonců na život se všemi klady i zápory), nikdo není úplně sám.
Nevšední esej Radky Denemarkové o holocaustu a mocenských mechanismech moderní společnosti s působivými portréty posledních dosud žijících českých obětí nacismu z dílny Karla Cudlína.
Poetická próza Jař odkazující svým podtitulem metaflóra někam „za“ samu přírodu, jak ji obvykle vnímáme, nastoluje otázky, které maně vytanou při její četbě na mysli: Co je krása slova i činu, krása přírody i člověka v dnešní době?
Tohle není soubor esejů. Není to vyznání lásky. Není to ani prakticky návod. Je to všechno dohromady. Neboť knížka o jízdě na kole ve městě si zasluhuje rozlet i přistup čerstvý jako svěží
vítr v zádech. Tady nejde o kilometry, ale nove horizonty.
Kniha přináší svědectví o pozoruhodných dílech předního českého sochaře Jiřího Příhody, vytvořených během posledních deseti let, kdy žil v texaském Austinu.
