Daniel Landa, zpěvák, herec, scénárista, skladatel, lektor, jezdec rally a boxer tak volně navazuje na svoji úspěšnou prvotinu Všeník, tentokrát z prostředí Nového Zélandu.
V knize s lehce výhrůžným názvem Poslední slovo má Jan Rejžek! najdou čtenáři vydatnou dávku více než tří set sloupků ze let 2010 až 2015, publikovaných v Lidových novinách.
Troufalá a rozhněvaná řada vášnivých rozhovorů a dopisů je sžíravým komentářem a kritikou nejen dnešní psychoterapie, ale také takřka všech významných aspektů současného života – sexuality, politiky, médií, životního prostředí i městského života.
Esej Rozprava o štěstí tvoří součást rozsáhlého korpusu francouzsky psaných textů, které byly v první polovině 18. století věnovány otázce štěstí - recept na šťastný život hledal například Voltaire, La Mettrie či Helvétius.
Přijde vám zábavná představa, že v tak hloupé hře jako kámen-nůžky-papír možná existuje úspěšná strategie? Pocítili jste potřebu učit svého psa matematiku nebo se převléknout za mrkev? Skákat do černé díry kvůli řešení matematických problémů?
Souborné vydání hudebních kritik, recenzí a rozhovorů Jana Rejžka (* 1954) mapuje na téměř devíti stech stranách zásadní období jeho hudební publicistiky, tedy léta 1974 až 1993.
Výbor fejetonů, které vznikaly jako sobotní zamyšlení pro Český rozhlas Plus v letech 2013–2015, ale pro knižní vydání se proměnily v komponovaný celek, který nás provádí nejen jedním kalendářním rokem, ale i více než sedmdesáti lety autorova života.
Fotografie Pavla Hrocha a esej Jáchyma Topola zaznamenávají divoká léta po sametové revoluci v Praze, vzrušené období oslav nově nabyté svobody o pádu komunistického režimu v Československu.
Soubor textů renomovaného esejisty a historika umění, tentokrát věnovaných černobílé fotografii. Kniha je ohlédnutím jednak za Kroutvorovou dlouholetou prací v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu.
Soubor šestnácti nedávno vzniklých esejistických textů známého spisovatele a badatele nese název prvního z nich, věnovaného mimořádně aktuálnímu tématu: potřebě určité společnosti mít svého nepřítele a utvořit si jeho obraz.
Dvanáct studií v knize výtvarného a literárního kritika Radima Kopáče (1976) má jako svorník titulní okraj, kulturní periferii, čili tu oblast, která je vesměs jak mimo zdejší umělecký, potažmo literární kánon, tak mimo zájem médií.
V knize se potkáte s tématy známými z denní publicistiky, jako je například dobrovolný odchod ze života, cit pro spravedlnost, touha po rovnosti, vlastenectví v současném světě, vliv neomarxismu, vyrovnávání se s minulostí i s budoucností.
Soubor esejů Jeana Améryho (1912-1978) se vrací do období druhé světové války a let následujících a zachycuje autorovu klíčovou zkušenost - zážitky židovského vězně nacistických vyhlazovacích táborů.
Švýcarský autor Jürg Amann dospívá k mimořádnému porozumění Kafkovu dílu snahou o pochopení Kafkova života - ale nikoli obvyklým pátráním po autobiografických prvcích.
Sklony psát v sobě měl Antonín Baudyš jr. od raného dětství. Soustavně
se mu však začal věnovat až ve chvíli, kdy se s rodinou přestěhoval
do Španělska a hledal způsob, jak přátelům a známým
předkládat své myšlenky.
Výběr esejů pěti významných britských a irských autorů (filozofů, spisovatelů, dramatiků, novinářů) poskytuje barvitý a užitečný přehled dějin ostrovní esejistiky.