Příspěvky ve sborníku se zabývají osmou kapitolou Papežské posynodální exhortace Amoris laetitia - česky (Radost z lásky). Zaměřují se především na téma, které je v současné diskusi hojně přetřásané a zdá se, že tato diskuse není dosud ukončena.
Významný americký satanista Anton Szandor LaVey (1930 – 1997), byl zakladatelem a veleknězem Církve Satanovy. Svoje stěžejní dílo, Satanskou bibli, napsal v roce 1969 a nabízí v ní svůj pohled na satanismus jako na životní filosofii.
Svazek přináší nejdůležitější texty, v nichž Voegelin analyzuje základní rysy gnóze a snaží se ukázat jejich přítomnost v moderní politické teorii, filosofii dějin i praktické politice.
Masaru Emoto také objevuje význam slov a jazyka, jejich původ a vliv na vodu. Představuje nám a popisuje klíčový pojem rezonance, prostředku, jímž se přenáší životní energie.
Reakce české společnosti na otázky islámu a islamismu jsou takřka výlučně černobílé: na jedné straně máme, slovy Patrika Ouředníka, „slamotruské trubirohy“, kteří „v každém Arabovi vidí muslima a v každém muslimovi potenciálního teroristu“...
Přísloví nám říkají pravdu, která se přenáší z generace na generaci.
Pro snadnější zapamatování mívají často podobu rýmovaného
dvojverší. Bývají nazývaná i mudroslovím, protože je zpravidla
pronesl někdo velmi zkušený a moudrý.
Klasická oborová prace, již ocení nejen odborníci – hebraisté, religionisté či historici filosofie; jelikož autor vykládá látku systematicky, přehledně a čtivě, dílo je přístupno i širší kulturní čtenářské obci.
Temperamentní Alberto vydává svědectví o své poněkud klikaté cestě ke kněžství. Vyrůstal na Kubě, v krásné věřící rodině, ale v nepříliš krásném režimu Fidela Castra. Přesto se dostal na medicínu, měl známost a otevírala se před ním slibná budoucnost
Dom Samuel v úvodu této "rozpravy o prokazování milosrdenství" napsal:
Jako křesťan chci promluvit o tom, co nás oslabuje: naše chabá víra v křesťanskou rodinu, v níž děti vyrůstají a nalézají svou rovnováhu; ...
