Kniha je první souhrnnou syntézou dějin Církve československé (husitské) v období druhé republiky a nacistické okupace. Primárně se zaměřuje na perzekuci a rezistenci tohoto po římskokatolické církvi druhého nejpočetnějšího církevního společenství...
Kdo a proč budoval megalitické stavby? Žil skutečně král Artuš? Jaké tajemství skrývá Rosslynská kaple? Žije ve skotských jezerech dávno vyhynulý tvor? A kým byl ve skutečnosti William Wallace?
V knize se autor věnuje etnickým čistkám a vyhnáním v Evropě ve 20. století. Stranou přitom ponechává problematiku holocaustu, která podle jeho názoru představuje zcela specifický a svébytný způsob rasově zdůvodňovaných čistek.
Josef Balabán, Josef Mašín a Václav Morávek, tři českoslovenští důstojníci, kteří snad nejvýrazněji zasáhli do českého domácího odboje v první polovině druhé světové války.
Václav Koranda mladší (1425—1519) byl představitelem třetí generace českých utrakvistů. Byl univerzitním mistrem, církevním úředníkem a autorem mnoha polemických spisů.
Kniha porovnává komunální elity dvou pražských předměstských obcí, Karlína a Libně, v letech 1861-1914. Právě toto období přineslo prudký růst pražské aglomerace spojený s řadou zásadních změn.
Reitinger zvolil metodu analytických sond do Vratislavovy domácí a zahraniční politiky, s důrazem na jeho panovnickou moc. V mnoha ohledech je jeho kniha velmi objevná, protože novou optikou nahlíží dobu druhé poloviny 11. století.
Práce německého historika Andrease Wiedemanna mapuje druhou a méně známou část procesu, při kterém došlo k vůbec největším přesunům obyvatelstva v českých zemích v historii – celkem se vyhnání a znovuosídlování bezprostředně týkalo pěti milionů
lidí
