Kniha Purkmistrova dcera vznikla v rámci konceptu
„mikrohistorie“. Ozment si za hrdinku své knihy vybral
osud dcery purkmistra ze švábského Halle v Bádensko-
-Württembersku.
Tři pamětníci: Čech, Němec a syn Čecha a Němky vyprávějí o svých životních cestách, které je kdysi ve škole svedly dohromady, poté rozdělily na vyhnance a ty, kteří zůstali, a dnes - po převratu - zase spojily.
Většina prací věnovaných německým obyvatelům českých zemí se soustředí na meziválečné období, na druhou světovou válku a následné nucené vysídlení Němců. Na rozdíl od nich se kniha Piotra Majewského zabývá také kořeny těchto událostí.
Kniha přispívá k hlubšímu poznání procesu utváření nové společnosti v pohraničí českých zemí na příkladu Zábřežska a Šumperska v letech 1945 až 1960. Zaměřuje se na strukturální aspekty demografického vývoje po druhé světové válce.
Tak jako se Waterloo stalo v obecném povědomí synonymem pro porážku, Lepanto – námořní bitva Osmanů s benátsko-španělsko-papežskou koalicí vystupující jako tak zvaná Svatá liga – vstoupilo do dějin jako „bod obratu“.
Rok 1938. Krvavým podzimem znělo rekviem za poslední ostrůvek demokracie ve střední Evropě.
V českém a moravském pohraničí vzplál oheň války. Války o to ničivější, že proti sobě stáli Čechoslováci.
Paměti německého důstojníka z první světové války. Plukovník Lettow-Vorbeck (1870-1964) je považován vojenskými historiky za největší postavu guerillové války.
Základním úkolem zpravodajské parašutistické skupiny Clay bylo vybudovat zpravodajskou organizaci a udržovat radiotelegrafické spojení se zpravodajským odborem MNO československé vlády v Londýně.